Bohemica Olomucensia 2014, 6(3):252-263 | DOI: 10.5507/bo.2014.024

Specifika českého jazykového obrození

Ondřej Bláha
Katedra bohemistiky, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého, Křížkovského 10, 771 80 Olomouc

Specific features of the Czech language revival

The paper describes the main intentions of Czech linguists that resuscitate the standard Czech language at the beginning of the 19th century. The author shows how the derived words (at the expense of compound words) were preferred, just as borrowings from Polish and Russian - the symbolic functions of standard language were important factor here. It has the impact on the problems as well as strengths of the contemporary standard Czech language. It put a brake on the development of the Czech language in any case.

Zveřejněno: 1. září 2014  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Bláha, O. (2014). Specifika českého jazykového obrození. Bohemica Olomucensia, 6(3-4), 252-263. doi: 10.5507/bo.2014.024
Sdílet...
Stáhnout citaci
  • BibTeX (.bib)
  • Bookends (.ris)
  • EasyBib (.ris)
  • EndNote (.enw)
  • EndNote 8 (.xml)
  • ISI WoS (.isi)
  • Medlars (.medlars)
  • Mendeley (.ris)
  • MODS (.xml)
  • Papers (.ris)
  • RefWorks (.txt)
  • RefManager (.ris)
  • RIS (.ris)
  • MS Word (.xml)
  • Zotero (.ris)

    • Reference

    1. AUTY, Roger (1978). Úloha jazykových modelů ve vytváření a stabilizování normy některých slovanských spisovných jazyků. Slavia, roč. 47, s. 352-355.
    2. BALBÍN, Bohuslav (1997). Rozprava krátká, ale pravdivá. Ed. KOPECKÝ, Milan. Brno: Blok.
    3. BĚLIČ, Jaromír (1978). František Martin Pelcl a český jazyk. In: Slavica Pragensia, sv. 21. Praha: Univerzita Karlova, s. 115-121.
    4. CUŘÍN, František (1977). Vývojové tendence současné spisovné češtiny. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
    5. DOBROVSKÝ, Josef (1940). Podrobná mluvnice jazyka českého (v redakcích z r. 1809 a 1819). Spisy a projevy Josefa Dobrovského, sv. 9. Praha: Melantrich.
    6. GEBAUER, Jan (1905). Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské. 4., poopravené vydání. Praha: Česká grafická akciová společnost "Unie".
    7. GLADKOVA, Hana (2003). Symbolické funkce jazyka a národní obrození u Slovanů. In: Přednášky z 46. běhu Letní školy slovanských studií. Praha: Karolinum, s. 41-48. Přejít k původnímu zdroji...
    8. GLADKOVA, Hana (2004). Ještě jednou ke koncepci spisovného jazyka u Josefa Dobrovského. In: VAVŘÍNEK, Vladimír - GLADKOVA, Hana - SKWARSKA, Karolina, eds. Josef Dobrovský - Fundator studiorum slavicorum. Praha: Slovanský ústav AV ČR, s. 373-392.
    9. HANKA, Václav (1822). Mluvnice čili soustava českého jazyka. Praha: Bohumil Haže.
    10. HANKE, Jan Alois (1973). Doporučení české řeči a literatury. Ed. DOLANSKÝ, Julius. Holešov: Městské muzeum.
    11. HAUBELT, Josef (1986). České osvícenství. Praha: Svoboda.
    12. HAUSER, Přemysl (1979). Tvoření podstatných jmen v době národního obrození. Brno: Universita J. E. Purkyně.
    13. HAVRÁNEK, Bohuslav (1936). Vývoj spisovného jazyka českého. In: Československá vlastivěda, řada II (Spisovný jazyk český a slovenský). Praha: Sfinx, s. 1-144.
    14. HONL, Ivan (1960). K zájmu o místní názvy v době předbřeznové. Zpravodaj Místopisné komise, roč. 1, s. 121-123 a 191-192. Přejít k původnímu zdroji...
    15. HROCH, Miroslav (1995). Jazykový program národních hnutí v Evropě: jeho skladba a sociální předpoklady. Český časopis historický, roč. 93, s. 398-417.
    16. HROCH, Miroslav (1999). Na prahu národní existence: touha a skutečnost. Praha: Mladá fronta.
    17. JELÍNEK, Milan (1962). Vliv vývoje společnosti na vývoj spisovné češtiny v období národního obrození. In: Problémy marxistické jazykovědy. Praha: Nakladatelství ČSAV, s. 305-318.
    18. JELÍNEK, Milan (1995). Místo Františka Martina Pelcla v českém mluvnictví. In: František Martin Pelcl: sborník příspěvků z odborného semináře. 2. sv. Rychnov nad Kněžnou: Městský úřad, s. 3-9.
    19. JUNGMANN, Josef (1832). O různění českého písemního jazyka. Časopis Českého museum, roč. 6, s. 165.
    20. KAMIŠ, Adolf (1974). Slovní zásoba v Jungmannově slovníku. In: Acta Universitatis Carolinae. Philologica, sv. 3-4. Praha: Univerzita Karlova, s. 67-76.
    21. KOBLÍŽEK, Vladimír (1994). František Martin Pelcl jako jazykovědec. In: TYDLIDÁT, Jan, ed. František Martin Pelcl: sborník příspěvků z odborného semináře. 1. sv. Rychnov nad Kněžnou: Městský úřad, s. 26-31.
    22. KOPEČNÝ, František (1992). Dnešní stav spisovné češtiny. Jazykovědné aktuality, roč. 29, s. 33-46.
    23. KREJČÍ, Karel (1973). K otázce integrace a dezintegrace jazykové v obrozenských hnutích slovanských. In: ONDRUŠ, Šimon, ed. Československé přednášky pro VII. mezinárodní sjezd slavistů ve Varšavě, 1. sv. (Lingvistika). Praha: Academia, s. 83-89.
    24. KRUEGER, Rita (2009). Czech, German, and Noble: Status and National Identity in Habsburg Bohemia. Oxford: Oxford University Press. Přejít k původnímu zdroji...
    25. KUSÁKOVÁ, Lenka (1985). Nejedlého kritika Thámovy české gramatiky z r. 1798. Naše řeč, roč. 68, s. 135-140.
    26. LILIČ, Galina Aleksejevna (1982). Roľ russkogo jazyka v razvitii slovarnogo sostava češskogo literaturnogo jazyka: konec 18 - načala 19 veka. Leningrad: Izdateľstvo Leningradskogo universiteta.
    27. MACURA, Vladimír (1995). Znamení zrodu. České národní obrození jako kulturní typ. 2., rozšířené vyd. Jinočany: H & H.
    28. ORŁOŚ, Teresa Zofia (1987). Polonizmy w czeskim języku literackim. Kraków: Uniwersytet Jagielloński.
    29. ORŁOŚ, Teresa Zofia (2000). Czeskie odrodzenie narodowe i językowe. Kraków: Wydawnictwo PAN.
    30. PALACKÝ, František (1831). Porěkadla Slovákóv moravsko-uherských (posudek). Časopis Českého museum, roč. 5, s. 234-235.
    31. PELCL, František Martin (1988). Akademische Antrittsrede über den Nutzen und Wichtigkeit der böhmischen Sprache. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. H 23-24. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, s. 71-94.
    32. PELZEL, Franz Martin (1795). Grundsätze der böhmischen Grammatik. Prag: Franz Gerabek.
    33. PETRÁŇ, Josef et al. (1990). Počátky českého národního obrození: Společnost a kultura v 70. až 90. letech 18. století. Praha: Academia.
    34. PRAŽÁK, Rudolf (1978). K typologické charakteristice národního obrození ve střední a jihovýchodní Evropě. (K problematice vztahu osvícenství a počátku národního obrození u národů střední a jihovýchodní Evropy.). In: Československé přednášky pro VIII. mezinárodní sjezd slavistů - Literatura, folklór, historie. Praha: Academia, s. 229-234.
    35. PRŮCHA, Jan (1963). K hodnocení Tomsovy kodifikace spisovné češtiny. Slovo a slovesnost, roč. 24, s. 57-61.
    36. SAK, Robert (2007). Josef Jungmann: život obrozence. Praha: Vyšehrad.
    37. SEDLÁČEK, Miloslav (1993). 150 let Jungmannova Napominatele. Naše řeč, roč. 76, s. 251-258.
    38. SESAR, Dubravka (1996). Putovima slavenskih književnih jezika: pregled standardizacije češkoga i drugih slavenskih jezika. Zagreb: Sveučilište u Zagrebu.
    39. STARÝ, Zdeněk (1995). Ve jménu funkce a intervence. Praha: Karolinum.
    40. STICH, Alexandr (1991). O počátcích moderní spisovné češtiny. Naše řeč, roč. 74, s. 57-62.
    41. STICH, Alexandr (1992). Antonín Vokoun. Pokus o rekonstrukci zapomenuté pozdně barokní osobnosti. In: Bohuslav Balbín a kultura jeho doby. Praha: Památník národního písemnictví, s. 192-198.
    42. STICH, Alexandr (1995). Česká spisovnost a nespisovnost - kořeny a přítomnost (Naše postoje k češtině 17. a 18. století). In: JANČÁKOVÁ, Jana - KOMÁREK, Miroslav - ULIČNÝ, Oldřich, eds. Spisovná čeština a jazyková kultura 1993. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, s. 49-56.
    43. THAM, Karl Ignaz (1785). Kurzgefasste böhmische Sprachlehre. Prag und Wien: in der von Schönfeldischen Handlung.
    44. THÁM, Karel Ignác (1918). Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho utrhačům, též mnohým vlastencům v cvičení se v něm liknavým a nedbalým. Praha: Brož a Beneš.
    45. TOMSA, František Jan (1782). Böhmische Sprachlehre. Prag: im Verlag der k. k. Normalschule.
    46. TRNKA, František Dobromysl (1831). O českém gazyku spisowném. W Brně: F. Trnka.
    47. TRNKA, František Dobromysl (1832). Regeln der slawischen Sprache. Olmütz: A. Skarnitzl.
    48. VÍŠKOVÁ, Jarmila - SIROTEK, Jiří (1953). Zpracování českého tvarosloví u Dobrovského. In: HAVRÁNEK, Bohuslav - DOLANSKÝ, Julius, eds. Josef Dobrovský 1753-1953. Praha: Nakladatelství ČSAV, s. 183-196.
    49. WYTRZENS, Günther (1973). Die Bedeutung der Etymologie für die slawische Wiedergeburt. Wiener slavistisches Jahrbuch, roč. 18, s. 99-110.

    Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), která umožňuje distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.


    Zpět na obsah